Panství Buchlov a statek Žeravice


Hrad Buchlov byl postaven v první polovině 13. století jako jeden z královských hradů. V první polovině 16. století přešel i s okolním panstvím do rukou šlechty. Do roku 1544 vlastnili panství páni ze Žerotína, kteří je prodali Janu Ždánskému ze Zástřizl. V držení Zástřizů zůstalo panství plných sto let. Zatímco v roce 1544 patřily k buchlovskému panství pouze Stříbrnice a Buchlovice, za Zástřizlů byla ve druhé polovině 16. století k Buchlovu připojena řada dalších obcí. Jan Ždánský ze Zástřizl přikoupil Břestek, Moravany, Osvětimany a Medlovice. Jiří Zikmund Prakšický ze Zástřizl připojil k dominiu ještě městečko Žeravice a ves Újezdec.

V letech 1644–1800 drželi buchlovský velkostatek Petřvaldští z Petřvaldu:

  • 1644 – 1688 Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu
  • 1688 – 1734 Jan Dětřich Petřvaldský z Petřvaldu (do roku 1692 držel Buchlov společně s bratrem Amandem Ferdinandem)
  • 1734 – 1751 Zikmund Karel Petřvaldský z Petřvaldu
  • 1751 – 1763 Bernard Jan Nepomuk Petřvaldský z Petřvaldu
  • 1765 – 1768 Marie Terezie Petřvaldská, provdaná Berchtoldová z Uherčic
  • 1768 – 1800 za pět nedospělých dětí Marie Terezie spravovali panství poručníci, později bylo panství postoupeno Marii Eleonoře Petřvaldské, která je držela až do své smrti v roce 1800.

Za Petřvaldských z Petřvaldu byly v první polovině 18. století založeny osady Salaš, Staré Hutě a Stupava. Žeravice patřily k Buchlovu do roku 1763, poté přešly do rukou Marie Eleonory Petřvaldské. Ta však později získala i Buchlov, a tak byly Žeravice připojeny zpět k buchlovskému dominiu. Posledními majiteli buchlovského velkostatku byli od roku 1800 Berchtoldové z Uherčic.

K buchlovskému panství náležela stará soudní pravomoc zvaná lovecké právo. Tato pravomoc Buchlovu zůstala i  v době, kdy přešel z majetku krále do vlastnictví šlechty. Lovecké právo byl soud oprávněný soudit hrdelní zločiny, ke kterým došlo nejen na buchlovském panství, ale také na území některých vesnic sousedních panství, například panství velehradského, zdouneckého nebo statku města Kyjova. Kromě toho příslušely buchlovskému pánovi další výsady na území podléhajícím pravomoci loveckého práva. K těmto výsadám patřilo provozování myslivosti, vybírání poplatku od osad, ve kterých byl přistižen pachatel, výběr poplatku za povolení chytat ptáky a naturální dávky od židovských obchodníků za povolení provozovat v obvodu loveckého práva podomní obchod. Lovecké právo buchlovské bylo příčinou mnoha rozepří s vrchnostmi okolních dominií, které se snažily tuto pravomoc na svém území omezit. Nebylo to však příčina jediná. Důvodem k četným sporům byla také nevyjasněná práva užívat lesy buchlovského velkostatku poddanými sousedních panství.

Časté spory vznikaly již od 14. století mezi buchlovským dominiem a velehradským klášterem. Pro vznik některých dodnes dochovaných hraničních kamenů má význam vývoj vztahů mezi těmito dvěma panstvími v 17. století. V dobách, kdy hrad drželi příslušníci protestantského rodu vladyků ze Zástřizl, byly vztahy s Velehradem značně napjaté. V době stavovského povstání spravovala buchlovské panství za své nezletilé děti Eliška (Alžběta), rozená Kotvrdovská z Olešničky, vdova po Jiřím Zikmundovi Prakšickém ze Zástřizl. Když moravské direktorium zabavilo velehradské klášterní statky, Eliška klášter koupila včetně sedmi okolních vesnic. Po bitvě na Bílé hoře o tyto majetky Zástřizlové přišli, zatímco panství velehradského kláštera bylo obnoveno v původním rozsahu. Eliščin syn Milota po Bílé hoře přestoupil na katolickou víru a ke katolické konfesi konvertoval i Bernard Diviš z Petřvaldu, manžel Eliščiny dcery Kunhuty. Mezi Kunhutou a velehradským klášterem vypuklo několik ostrých sporů.

Šlo především o  patronátní právo v Buchlovicích, kde si na duchovní správu kostela činili nárok velehradští cisterciáci. Kunhuta následně omezila velehradským poddaným jejich privilegia v buchlovských lesích. Spory trvaly až do Kunhutiny smrti v roce 1654. Teprve Kunhutin syn, Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu, spory s Velehradem alespoň na nějaký čas urovnal. V roce 1660 byly rozhodnuty některé sporné otázky, klášteru byla potvrzena stará privilegia v užívání buchlovského lesa a byly určeny hranice sporných dílů kolem hradu Buchlova. o rok později uzavřel Hanuš Zikmund s velehradským opatem smlouvu o poplatcích za používání buchlovských lesů velehradskými poddanými z Tupes a Zlechova. Dlužné poplatky za předchozí léta byly touto dohodou prominuty, bylo však dohodnuto zjednání nápravy, co se týče jejich placení v budoucnu. Poplatky za užívání buchlovských lesů však nebyly řádně placeny ani potom, a proto obě strany uzavřely roku 1686 další smlouvu o splácení nedoplatků. v uvedených smlouvách z let 1660, 1661 a 1686 můžeme spatřovat důvody k revizím hranic mezi velehradským a buchlovským panstvím. Z tohoto období se zde dodnes dochovaly hraniční kameny s letopočty 1677, 1686 a 1688. Tyto mezníky jsou označeny iniciálami HZZP = Hanuš Zikmund Z Petřvaldu. Na druhé straně kamenů je znázorněna opatská berla jako symbol velehradského kláštera.

Nejstarší

Nejstarší dochovaný hraniční kámen ve Chřibech z roku 1677. HZZP = Hanuš Zikmund z Petřvaldu, majitel buchlovského panství.

Hraniční kámen z roku 1686

Hraniční kámen z roku 1686 s iniciálami Hanuše Zikmunda z Petřvaldu.

V roce 1688 Hanuš Zikmund zemřel. Jeho syn Jan Dětřich Petřvaldský uzavřel v roce 1707 s velehradským klášterem smlouvu, podle níž se klášter vzdává některých svobod klášterních poddaných v buchlovských lesích a náhradou za to získává některé pozemky, jejichž hranice jsou v listině popsány. V důsledku této dohody bylo v roce 1708 na hranici mezi buchlovským a velehradským panstvím osazeno velké množství hraničních kamenů. Na buchlovské straně jsou tyto mezníky opatřeny nápisem IGZP 1708. Zkratka IGZP představuje iniciály Jana Dětřicha Petřvaldského (IGZP = Iohann Gerhardt Z Peterswaldu). Na velehradské straně jsou tyto kameny označeny opatskou berlou a zkratkami názvu velehradského kláštera. Na některých místech buchlovsko-velehradské hranice se dochovaly rovněž vzhledově podobné mezníky datované rokem 1710.

Nejstarší

Hraniční kámen mezi buchlovským a velehradským panstvím z roku 1708. IGZP = Iohan Gerhardt z Peterswaldu = Jan Dětřich z Petřvaldu, majitel buchlovského panství.

Hraniční kámen z roku 1686

Hraniční kámen mezi buchlovským a velehradským panstvím z roku 1710. IGZP = Iohann Gerhard z Peterswaldu – Jan Dětřich z Petřvaldu, majitel Buchlova.

Jan Dětřich vedl také spor s městem Kyjovem o pravomoc loveckého práva buchlovského ve Vřesovicích. Rozepře vznikla poté, co Kyjov jako královské město vybavené vlastním hrdelním soudem vyšetřoval zabití jedné židovky v roce 1717. Spor o soudní pravomoc a  právo lovu ve Vřesovicích se táhl až do roku 1731 a jeho důsledkem byla revize hranic statku města Kyjova, která byla provedena v témže roce.

Ve dvacátých letech 18. století věnoval Jan Dětřich pozornost také hranici s koryčanským panstvím. Z této doby se dochoval masivní hraniční kámen s reliéfním vyobrazením páva, erbovního zvířete rodu Petřvaldských. Pod reliéfem páva můžeme číst písmena IGP FH. Zkratka IGP odpovídá iniciálám Jana Dětřicha (IGP = Iohann Gerhardt Peterswald). Písmena FH mají pravděpodobně význam FreyHerr, tedy svobodný pán, což byl šlechtický titul Petřvaldů odpovídající titulu baron. Druhá strana kamene je ozdobena erbem s vyrytou zkratkou názvu koryčanského panství. Kámen je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek.

Pav

Hraniční kámen s reliéfním vyobrazením páva, erbovního zvířete Petřvaldů.

Páv kresba

Hraniční kámen s reliéfním vyobrazením páva, erbovního zvířete Petřvaldů. Nahoře je vyryto vročení, pravděpodobně 1729. Pod erbem jsou uvedena písmena IGP FH, jejichž význam je zřejmě IGP = Iohann Gerhardt Peterswald (Jan Dětřich Petřvaldský), FH = FreyHerr (svobodný pán, šlechtický titul odpovídající titulu baron).

Jan Dětřich odešel na věčnost roku 1734. Panství po něm zdědil jeho syn Zikmund Karel Petřvaldský. Za něj byl osazen jiný velký mezník na hranici vůči koryčanskému velkostatku. Tento hraniční kámen je označen písmeny FPHB a letopočtem 1736. Nápis na kameni pravděpodobně znamená FPHB = Freiherr Peterswald Herrschaft Buchlau (svobodný pán Petřvald, panství Buchlov).

Patent

Kámen z roku 1736 nese pravděpodobně nápis FPHB = Freiherr Petrswald, Herrschaft Buchlau (svobodný pán z Petřvaldu, panství Buchlov).

Ještě za Jana Dětřicha Petřvaldského vznikl nový spor s velehradským klášterem, který byl uzavřen smírnou dohodou až za Zikmunda Karla Petřvaldského v roce 1746. Předmětem sporu bylo právo lovu na polích klášterních vsí spadajících do obvodu pravomoci buchlovského loveckého práva. Ve smlouvě z roku 1746 se Zikmund Karel práva lovu na polích velehradského panství vzdal. Případné dopady této rozepře na vyznačení hranic mezi velehradským a buchlovským panstvím se zatím nepodařilo prokázat.

Na obvodu buchlovského panství, ale i na hranicích pozemků někdejší buchlovské vrchnosti se dodnes nachází velké množství hraničních kamenů označených písmeny HB. Jde o zkratku názvu buchlovského panství: HB = Herrschaft Buchlau.

Buchlov

Hraničník s letopočtem 1802 a písmeny HB = Herrschaft Buchlau = panství Buchlov.

Zdroje
  • Autor: Matouš Jirák
  • Foto: Pavel Novák, Tomáš Pjevič
  • Kresba: Matouš Jirák
Seznam literatury
  • BAŠČAN, M. – JILÍK, J. – ŽIŽLAVSKÝ, B.: Chřiby záhadné a mytické. Díl 1–5, Uherské Hradiště 2003–2005.
  • BERCHTOLD, L.: Vergangenheit und Gegenwart der Herrenburg Buchlau im mährischen Marsgebirge. Brünn 1893.
  • ČOUPEK, J. – ČOUPEK, L.: Zlechov. Zlechov 2007.
  • ČOUPEK, L.: K vývoji patrimoniální správy na velehradském panství. Studia historica Brunensia Brno : Masarykova univerzita Roč. 60, č. 1–2 (2013), s. 201–211.
  • ČOUPEK, L.: Správa a samospráva poddanských vsí Uherskohradišťska před zavedením obecního zřízení. Nepublikovaná disertační práce obhájená na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Brno 2010.
  • HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha 2004.
  • KREJČÍ, K.: Lovecký soud hradu Buchlova. Nepublikovaná rigorózní práce obhájená na PF MU v Brně, Brno 2007.
  • VERBÍK, A.: Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově. Brno 1976.
  • ŽIŽLAVSKÝ, B.: Buchlov, historie a příběhy hradu. Hýsly 2006.