Panství Napajedla


Napajedla byla původně zeměpanským statkem, který v první polovině 16. století přešel do rukou šlechty podobně jako nedaleký Buchlov. V letech 1518 – 1581 drželi panství Žerotínové. Za nich příslušely k Napajedlům tyto vsi: Kostelany, Kudlovice, Lubná, Vrbka a Sušice. V roce 1581 koupil napajedelské panství Zdeněk z Vartenberka. Ten je o rok později rozšířil koupí Spytihněvi a Topolné. Po smrti Zdeňkova syna Jana z Vartenberka roku 1599 získal panství nakrátko Vilém z Mladoňovic, který je však brzy prodal Václavu Molovi z Modřelic. Ten koupil roku 1610 také sousední kvasické panství.

Václav Mol z Modřelic roku 1611 napajedelské panství prodal Janu Jakubovi z Rottalu. V kupní smlouvě se uvádějí tyto obce: Napajedla, Topolná, Spytihněv, Vrbka, Lubná, Kostelany, Kudlovice a  Sušice. V držení rodu Rottalů, pocházejícího původně ze Štýrska, zůstalo panství více než 150 let. Jan Jakub z Rottalu zemřel již v roce 1617. Po jeho smrti spravovala panství za nezletilé syny vdova Marie, rozená Thurzo. Od roku 1624 stál v čele panství její syn Jan z Rottalu.

Jan z Rottalu spravoval napajedelské panství padesát let, až do své smrti v roce 1674. Zastával řadu vysokých hodností a funkcí, byl například hejtmanem hradišťského kraje, potom nejvyšším moravským sudím a později moravským zemským hejtmanem. V roce 1641 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Při získávání dalších majetků byl velmi obratný. Výhodně skupoval statky, z nichž některé zase dále prodával. Rottalská dominia na jihovýchodní Moravě rozšířil především o Holešov a Bystřici pod Hostýnem. Od své manželky Aleny Bruntálské z Vrbna koupil také panství Kvasice. K nově nabytému kvasickému velkostatku převedl kolem roku 1636 od Napajedel vsi Lubnou, Vrbku a Kostelany. K napajedelskému panství přikoupil roku 1638 Tlumačov se Záhlinicemi a&v roce 1649 Otrokovice s Kvítkovicemi, Sazovicemi a s pozemky zaniklé vsi Šarovy. Územní rozsah napajedelského dominia se už dále příliš neměnil. Vznikaly však nové osady a vsi: například Halenkovice, Jankovice, Košíky nebo Žlutava.

Jan z Rottalu byl sice šikovným hospodářem a mocným mužem s rozsáhlým majetkem, s poddanými však jednal velmi tvrdě. Zvyšoval robotu, dávky, poplatky a povinnosti a omezoval práva poddaných. Říkalo se mu proto „zlý Rottal“. V roce 1644 krutě potlačil valašské rebelie. Krátce před smrtí se také podílel na krvavém potlačení protihabsburského povstání v Uhrách.

Hrabě

Jan hrabě z Rottalu.

Hrabě Rottal vedl mnoho sporů s majiteli okolních panství. Šlo především o nesčetné konflikty s velehradským klášterem, které pokračovaly i za Janových dědiců. Znesvářené strany se po dlouhá léta přely o hranice panství, o rušení držby luk a lesů, o poplatky za užívání pozemků, o zajatý dobytek, o zběhlé a zajaté poddané, o placení mýta či o vápenné pece zbudované klášterem ve chřibských lesích (podrobněji k těmto konfliktům viz u  velehradského panství). Většina hraničních sporů se vyřešila až smírem v roce 1701.

Jan z Rottalu zemřel 5. prosince 1674 ve Vídni. Přestože byl za svůj život dvakrát ženat, neměl mužské potomky. Ve své závěti odkázal panství Napajedla s Tlumačovem, Otrokovicemi a Kvasicemi svému synovci Juliu Vilémovi z Rottalu. Julius Vilém spolu s bratrem Kryštofem podal roku 1689 žádost o vytvoření dvou fideikomisních statků, napajedelského a holešovského. Žádost byla vyřízena až v roce 1692, mezitím Julius Vilém roku 1691 zemřel. Zanechal po sobě nezletilého syna Františka Helfrieda, za něhož do dosažení dospělosti spravoval panství jeho strýc.

V době, kdy Františka Helfrieda od dosažení plnoletosti dělil pouhý jeden rok, uzavřel za něj jeho poručník smlouvu, která ukončila hraniční spory s velehradským klášterem. Smlouva sjednaná 6. října 1701 u Králova stolu vedla k novému vymezení hranic mezi oběma panstvími. Hned v roce 1702 byl stanovený úsek hranice osazen hraničními kameny opatřenými rytinou kříže, erbovním znamením Rottalů. Nad křížem jsou vysekána písmena FHzR, která představují iniciály Františka Helfrieda z Rottalu. Na velehradské straně jsou mezníky označeny opatskou berlou a zkratkou názvu velehradského kláštera.

Kámen

Zkratka FHzR na některých meznících s letopočtem 1702 označuje Františka Helfrieda z Rottalu, držitele napajedelského panství. Rottalové měli v erbu kříž, který je znázorněn i na těchto kamenech.

V roce 1702 konečně František Vilém Helfried z Rottalu dosáhl plnoletosti a ujal se sám správy panství. Téhož roku se však rozhořely nové spory o hranice, tentokrát s panstvím Malenovice. Na počátku nového konfliktu stál zřejmě přehmat napajedelského hejtmana, který poslal dva hajné pro jakousi vdovu a sirotky, aby je přivedli z malenovického panství na panství napajedelské. Později však došlo i k různým násilnostem. Vrcholem byl ozbrojený střet o Fortašovskou zahradu na území Otrokovic, který vyvrcholil přestřelkou mezi zúčastněnými stranami. Zda měly tyto konflikty dopad i na vyznačení hranic, není známo.

František Vilém Helfried z Rottalu se odebral na onen svět již roku 1709. Zůstala po něm vdova Marie Margareta, rozená hraběnka z Herbersteinu. Ta panství spravovala do roku 1730. Roku 1716 koupila zlínský velkostatek.

V letech 1730 – 1746 stál v čele panství Jáchym Adam hrabě z Rottalu, syn Františka Helfrieda. Jáchym Adam neměl mužské potomky, Napajedla proto po jeho smrti přešla do rukou Leopolda hraběte z Rottalu z holešovské větve rodu. V roce 1746 se také definitivně rozešly osudy Napajedel a Kvasic, které měly do té doby stejné majitele. Kvasice totiž zdědila Jáchymova dcera provdaná za hraběte z Lamberku. To bylo také příčinou doplnění několika nových mezníků na hranici mezi napajedelským a kvasickým panstvím v letech 1746 – 1747. Podrobné vymezení celé hranice mezi Napajedly a Kvasicemi však tehdy provedeno nebylo. Hranice mezi oběma panstvími nebyly upraveny dokonce ani v roce 1756, kdy nejasný průběh hranice bránil vyřešení sporů mezi Bělovem a Žlutavou a mezi Vrbkou a Halenkovicemi. Spory Bělovských a Vrbeckých o jejich práva a nároky se táhly přinejmenším do roku 1775.

Hraniční kameny z let 1746 – 1747, stejně jako různé pozdější doplňující mezníky, již nenesou iniciály konkrétního šlechtického majitele. Namísto toho jsou označeny jen zkratkou HN = Herrschaft Napagedl = panství Napajedla. Dodejme, že v některých úsecích napajedelsko-kvasické hranice, především v okolí Komínků, jsou písmena HN vysekána i na několika skalách, přes které hranice prochází.

Kámen

Hraniční kámen mezi napajedelským a kvasickým panstvím. Zkratka HN znamená Herrschaft Napagedl (panství Napajedla).

Hraniční kámen

Zkratka napajedelského panství vysekaná do skalního útvaru.

K roku 1774 se vztahuje ještě zmínka o obchůzce hranic mezi Napajedly a Uherským Hradištěm. Za základ byly tehdy vzaty dřívější obchůzkové protokoly z let 1735 a 1753. Z těchto dat můžeme usuzovat, že udržování hranic v této oblasti probíhalo s přibližně dvacetiletým odstupem.

Zdroje
  • Autor: Matouš Jirák
  • Foto: Pavel Novák, Tomáš Pjevič
Seznam literatury
  • ČOUPEK, J. – ČOUPEK, L.: Zlechov. Zlechov 2007.
  • ČOUPEK, L.: Správa a samospráva poddanských vsí Uherskohradišťska před zavedením obecního zřízení. Nepublikovaná disertační práce obhájená na
  • Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Brno 2010.
  • HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha 2004.
  • KOLMANOVÁ, H.: Obec Spytihněv jako součást napajedelského panství. Nepublikovaná diplomová práce obhájená na MU v Brně, Brno 2009.
  • PRASEK, V.: Paměti městečka Napajedel a dědin k panství napajedelskému ode dávna příslušných. Valašské Meziříčí 1881.
  • SOVA, V.: Dějiny Napajedel a blízkého okolí. Uherské Hradiště 1928.
  • SOVA, V.: Osudy bývalého napajedelského panství z let 1750 až 1935. Kroměříž 1937.
  • TESAŘ, P.: Archiv Skopalíkův v Záhlinicích. Tlumačov 1923.