II. Hraniční kameny v Chřibech

Historie

Hranice Kyjova

Hranice statku královského města Kyjova.

Historické hraniční kameny patří k postupně mizejícím technicko-historickým památkám, které se nejčastěji dochovaly v zalesněných oblastech hranic bývalých panství a pozdějších velkostatků. Moderní zemědělství, kolektivizace v padesátých letech 20. století, a především moderní lesní hospodářství zapříčinily zničení značné části historických mezníků. V neposlední řadě představuje nebezpečí pro hraniční kameny i člověk a jeho stálá touha vlastnit něco cenného. Avšak ty nemají žádnou historickou hodnotu, pokud nestojí na místech, kde byly před staletími osazeny.

Nejstarší

Petřvaldský hraniční kámen, 1677.

Již od počátku 13. století se hranice územních celků začaly postupně označovat nějakou stabilní značkou, například zářezy do hraničních stromů. Nejstarší kameny se patrně nacházejí na Osvětimansku, Stříbrnicku, Břestecku, Tupessku a Salašsku. Mnohé z nich jsou označeny znaky a iniciálami svých majitelů, mezi něž patřili např. Hanuš Zikmund z Petřvaldu (1677) či Jan Dětřich z Petřvaldu.

Nejstarší

Nejstarší hraniční kámen v Chřibech, 1634, nalezen v r. 2017 členem spolku Po hranici.

Z pozůstalosti Josefa Goldmanna, který působil ve 40. letech minulého století jako učitel v Koryčanech, se dochovala jeho nevydaná kniha. Autor se zabýval historií Koryčanska a popisoval v ní mezní kámen, který stával při hranici okresů u cesty k hradisku svatého Klimenta. Goldmann se domníval, že se mohlo jednat o velmi starý mezní kámen, který odděloval historické hranice cimburské a klášterní (klimentské).

Vydáte-li se značenou cestou z Bohuslavic k vrcholům Malá Ostrá, Kalíšek a Velká Ostrá, půjdete místy po současné i historické hranici katastrů obcí Bohuslavice, Čeložnice a Koryčany. Na místě zvaném Troják se nalézá patrně jeden z nejstarších kamenů na Kyjovsku. Dnes již částečně poškozená památka, která značila rozhraní tří panství, byla osazena v roce 1725 za knížete Josefa Adama z Lichtenštejna. Pár metrů od ní se nachází o něco mladší mezník s iniciálami HM (Herrschaft Milotice) a HK (Herrschaft Koryčany) se špatně čitelným letopočtem 1796.

Trojmezní kámen

Lichtenštejnský trojmezní kámen.

Desítky dalších kamenů různých velikostí (mnohdy vyvrácených a zpřerážených) z let 1746, 1749, 1761, 1796 a 1800 stále místy vyznačují hranice čeložnického katastru, který patřil k milotickému panství. Část této kamenné hranice se dodnes dochovala v lesích města Kyjova mezi katastry obcí Čeložnice a Moravany, na jejímž úseku se právě nacházíte, a kterou jsme se pokusili zachránit před postupným zánikem.

MATERIÁL, VELIKOST A TVAR HRANIČNÍKŮ

Kameny se často velikostně i tvarově lišily v závislosti na místech i obdobích, kdy docházelo k jejich osazování v krajině. Materiálem pro jejich výrobu se stal především místní a dobře dostupný pískovec. Na Salašsku dosahují největší z kamenů hmotnosti až 300 kg, jejich nadzemní části mají výšku kolem 80 cm z celkového rozměru 110 cm.

Ty patří k nejzachovalejším hraničním kamenům nalézajícím se v historicky sporných částech hranic bývalého buchlovského panství a velehradského kláštera. Jedná se o hranice katastrů Salaš a Velehrad v oblasti hory Strachov. Další se nacházejí poblíž kamene zvaného Králův stůl na katastrální hranici Velehrad a Jankovice (bývalé hranice panství kláštera Velehrad a panství Napajedla). Samotný Králův stůl plnil funkci významného hraničního bodu a je zmíněn v listině krále Přemysla Otakara I. z 27. listopadu 1228. Jedná se tak o nejstarší písemnou zmínku o kamenu v České republice.

U Králova stolu

U Králova stolu.

OZNAČOVÁNÍ HRANIČNÍKŮ

V Chřibech můžete najít hraniční kameny s nápisy HM (Herrschaft Milotice), HK (Koryčany a Kvasice), HB (Buchlov i Bučovice), HS (Střílky), HZ (Zdounky), HW nebo CW (Herrschaft nebo Convetus Velehrad), HN (Napajedla), MK, SG (město Kyjov, Stadt Gaya), M (statek Dolní Moštěnice) atd.

Koryčany

Hraniční kámen panství Koryčany.

Milotice

Hraniční kámen panství Milotice.

Napajedla

Hraniční kámen panství Napajedla.

Petřvaldský hraniční kámen

Petřvaldský hraniční kámen.

Velehrad

Hranice velehradského konventu.

KRÁDEŽE HRANIČNÍKŮ

Ukradený

Paní Ljuba Heimrichová ve své knize Bohuslavice u Kyjova, Vzpomínky zmiňuje hraniční kámen, který stával při cestě mezi železniční zastávkou Jestřabice a obcí Jestřabice. Jednalo se o pískovcový čtyřboký hranol o rozměrech 30 x 20 cm a 65 cm nad zemí. K jeho odcizení došlo patrně koncem 90. let 20. století.

Tento kámen nesl na straně k Jestřabicím erb pánů Horeckých s iniciálami G:F:H (Gabriel František Horecký) a F:V:H (něm. Freiherr von Horka).

Směrem k Bohuslavicím byla na mezníku lichtenštejnská korunka s čitelnými iniciálami I:A: A F:V: L (Johann Adam Andreas Fürst von Liechtenstein).

Stejný osud zastihl kámen s datem 1729 a petřvaldským znakem páva, který se nacházel při značené cestě k hoře sv. Klimenta směrem od vrcholu Ocásku. Ten se ztratil krátce po roce 1990.

A co budoucí ochrana hraničníků?

V diplomové práci Jana Koláčka nazvané Hranice feudálních panství, označování v terénu a jeho stopy v současné krajině (Univerzita Palackého v Olomouci, 2008) se píše: „Historické hraniční kameny jsou stále chráněny řadou zákonů, problém je však v tom, že nikdo tyto zákony k ochraně těchto reliktů z doby feudální nevyužívá.“

Další možnost záchrany mezníků spočívá v tom, že by alespoň některé z nich mohly získat statut kulturní památky nebo významného krajinného prvku.

Poslední eventualitou je ochrana obecně závaznou vyhláškou příslušné obce, na jejímž pozemku se hraničníky nacházejí. Známý geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek v roce 2008 v pořadu České televize Kameny v české krajině řekl: „Tak jako existuje kategorie památný strom, měla by být zavedena i kategorie památný kámen. Lidé se naučili kameny brát, protože se domnívají, že nikomu nepatří.“

Záskalí

Stopy po lámání kamene v Záskalí.

Víte, že…

V minulosti se při umísťování hraničních kamenů údajně prováděl tzv. pardus, tedy zvyk udělit několika místním chlapcům na hranici bolestivý výprask? Ti poté jako odškodné dostávali drobný peníz od vrchnosti za to, že při hraničních sporech dosvědčili, kde hraniční kámen stál, neboť místo výprasku si mnohdy pamatovali celý život.

Zdroje
  • Autoři: Petr Krátký, Tomáš Pjevič
  • Grafika panelu naučné stezky: Jakub Novák
  • Korektury textů: Filip Zdražil, Libuše Moudrá
  • Fotografie: Tomáš Pjevič, Pavel Novák, Ljuba Heimrichová
Použitá literatura
  • KOLÁČEK, J.: Hranice feudálních panství. Označování v terénu a jeho stopy v současné krajině (případová studie). Nepublikovaná diplomová práce obhájená na Univerzitě Palackého v Olomouci. Olomouc. 2008.
  • HEIMRICHOVÁ, L. : Bohuslavice u Kyjova. Vzpomínky. Kyjov: Studio atd., 2008.
  • ŽARDECKÝ, J.: Hraniční kameny na bohuslavickém katastru.Malovaný kraj.34, č. 1, 1998, s. 12-13.
  • KRÁTKÝ, P.: Hraniční kameny v chřibských lesích.Malovaný kraj. 52, č. 5, 2016, s. 4-5.
  • Nepublikované zápisky Josefa Goldmanna, učitele v Koryčanech (uloženo v soukromých rukou).
  • Badatelská činnost Matouše Jiráka a Tomáše Pjeviče.